O microAdventures

O microAdventures

Jak jsem objevoval svůj svět.
Nebudu vám nic nalhávat, jsem panelákový dítě. Ze sídliště. Jenže můj panelák naštěstí leží vedle dost velkýho lesa. Tady jsem se učil lozit po stromech, střílet po ostatních indiánech šípy, okukovat místní skalky.
Jenže rodiče, aby prospěli svým dětem, koupili chatu. V zemi nikoho, kdesi u Českého Brodu. Tady jsem se naučil okopávat brambory, sekat trávu a jednotit ředkvičky. Panelákový dítě vyučený zemědělcem.
Ve čtrnácti jsem začal brázdit okolí na novým favoritu (kole). Okruhy se zvětšovaly.


V sedmnácti jsem zlomil hrábě, sbalil bágl a zmizel na první vandr. Už jsem se nevrátil. Tedy vrátil, ale jen na chvíli. Přišla první loď, jeskyňářskej overal, telemarkový lyže.
Brácha mý holky jezdil s partou nějakejch šílenců kopat zlato… Okruh kamarádů se začal zvětšovat geometrickou řadou, leckteré skupinky se začaly prolínat a doplňovat. Pak přišel první kajak, divoká voda, Rakouské řeky. Krásnejch sedm let, plnejch dobrodružství.


Pak jsem konečně potkal holku, kvůli který stálo za to se trochu uklidnit, místo na Korsiku jet pádlovat na Berounku, a vzít si ji. Jenže už jsme tři.


S miminkem začnete řešit úplně jiný věci, než to, že kamarádi jedou na skialp do Rakouska. Prostě jste víc doma. S rodinou. Nebo byste alespoň měli.


V tu dobu jsem zjistil, že na vodu a lyže, které vyžadujou trénink a celé víkendy mimo domov, prostě nemám kapacitu. Objevil jsem koloběžky. Víceméně jako náhradu za kolo, na který jsem myslel, že nemám čas.


A pak se to celé nějak spojilo dohromady. Čert ví, co mi tehdy blesklo hlavou. Možná to, že na koloběžce člověk tak trochu jede i jde. Zkrátka se spojila moje trampská minulost s cyklistickou a já začal jezdit na koloběžce na vandry do lesa. V pátek po práci, zabivakovat, opéct buřta, přespat v lese. Tak, abych byl v sobotu před obědem s rodinou doma. Prý se tomu říká microAdventures.

2 komentáře u “O microAdventures”

Komentáře nejsou povoleny.