TARANIS – pár pohanskejch slov, o tom chlápkovi s kolem.

TARANIS – pár pohanskejch slov, o tom chlápkovi s kolem.

Klidně to přiznám veřejně: Jsem mizernej křesťan. Hodně mizernej. Sice mám nějaký základy, vím že v kostele se sundává čepice a zamlada mě mám dojem pokřtili, ale furt mi to nějak nejde. Celej ten církevní kolotoč (a to jsem papírově z tý “lepší” Protestantský party) mi nějak nejde pod fousy. Dědičnej hřích za to, že nějaký moulové před tisíci lety ukřižovali Ježíše? Kdyby ho nechali bejt, moh bejt klid…. A navíc do kostela se chodí v neděli ráno, to je teda taky pěkná ptákovina. To jsou slušný lidi v posteli, eventuelně v lese.

Ale ono se občas nějaký to božstvo docela hodí. Když už vám teče hodně do bot, tak si obvykle vzpomenete. A člověku je tak nějak líp, když věří, že v tom nejede úplně sám. Jak šel život, objevil jsem Peruna. On je to sice bůh hromu a blesku, ale řízením osudu se mi z něho stal bůh hospody a podobnejch věcí. Proč, to je na delší vyprávění někde u piva, ale funguje to. Perun je totiž v pohodě. Melounek je zase známej vodáckej bůh, kolikrát mě na vodě dost pomohl. Používám ho i na lyžích, protože sníh je jenom zmrzlá voda, žejo.

Poslední dobou se hodně pohybuju na dvou kolech svýho věrnýho Morčete a jezdím s ním dost do lesa. No a na to žádný božstvo nemám. Brdský trempové jsou většinou spřáhnutý se starým dobrým Fabiánem. V Jizerkách se o vás postará Muhu, případně Iserína, když máte štěstí. Krkonoše jsou jasný a na Šumavě jste v pytli. Tam vás většinou vypráskají zelení mužíci boha ŠuNaPa. Bejvaj dost protivný a je s nima těžká řeč. Na Moravě nevím, tam se bojím. Jožin z bažin totiž žere hlavně pražáky.

Objevil jsem Taranise. Říká se o něm že: Taranis je keltský hromovládný bůh a pán nebe. Je schopen sesílat blesky pomocí spirál, které zdobí jeho ramena. Je pánem nebeského ohně a jeho hněv jeho kněží utišovali upalováním oběti zaživa. Chrání hory a vyvýšená místa, neboť to jsou posvátné oblasti. Římané ho ztotožňovali se svým nejvyšším bohem Jupiterem. Nejblíže má i k ostatním hromovládcům jako je Thór nebo slovanský Perun. U nás se poměrně hojně nacházela na různých lokalitách tzv. Taranidova kolečka – symboly slunce. Později se z toho symbolu vyvinul známý tzv. keltský kříž, je to však “mutace” mezi Taranidovým symbolem a klasickým křesťanským křížem.

To by asi šlo, celkem sympatickej bůh a navíc má to kolo. Oni sice říkají, že je to symbol slunce, ale já v tom jasně vidím loukoťový kolo Spinergy, který se mi vždycky líbilo. Myslím, že by mohl fungovat jako ochránce na cestách a bůh přez technický věci. Třeba proti defektům a tak. Navíc je to podle všeho kámoš Peruna, což je taky dobrý.

Jdu do toho. Až uvidíte, že na krku nosím malý bronzový kolečko, tak se nedivte. Křížek se mi totiž nikdy nelíbil….