Koloběžkové microadventure na Kotýz

Koloběžkové microadventure na Kotýz

Hlavním smyslem microadventure je vypadnout z města na rychlou přesnočku, pobýt venku u ohně pod hvězdami a ráno se svézt v příjemném prostředí. Užít si hvězdy nad hlavou a les kolem sebe během prakticky dvoudenního výletu absolvovaného za dobu kratší než 24 hodin.Vyrazili jsme večerním vlakem z Hlavního nádraží do Berouna s úmyslem přespat nahoře na Kotýzu.

Start tedy byl v Berouně na nádraží. Z Berouna pocházím a obával jsem se cesty od nádraží do Králova Dvora (Beroun a Králův Dvůr je takové siamské dvouměstí 🙂 ), kterou mám v paměti jako cestu po bývalé Plzeňské silnici. Omyl, dlouho jsem tam nebyl a od nádraží na Královák vede příjemná cyklostezka kopírující tok Litavky. Jeli jsme tedy po ní. V Králově Dvoře jsme odbočili na Křižatka.

Chvilku po opuštění města začala naše paraviatická vložka (paraviatika = cesta terénem paralelně (PARA) s cestou (VIA) neboli v našem provedení obvykle diretka nahoru kopcem, na který vede z druhé strany pohodlná silnice). Po zbytečném překročení potůčku na stezičku končící u studánky jsme na druhý pokus trefili správnou odbočku a započali šplhání cestičkou ve velmi strmém svahu kolmo vzhůru. Naštěstí bylo sucho, za mokra bychom se bezmocně klouzali blátíčkem. Za sucha, které panovalo, jsme se systémem: popostrčím koloběžku, zabrzdím ji a doškrabu se k ní a zopakuji a zopakuji, dohrabali k první atrakci výletu. Aksamitově bráně.

 

To je skalní oblouk nad dírou do jeskyní, které by patrně měly být napojeny na prostory Koněpruských jeskyní, což se ovšem zatím nepodařilo prokázat. Brána se jmenuje po speleologovi Aksamitovi a i v noci byla úchvatná. Pobyli jsme, pofotili a pokračovali už schůdnější pěšinou (o jízdě stále nemohla být řeč 🙂 ) nahoru. Nakonec jsme se ocitli na platu na Kotýzu. Postavili jsme stany, posbírali klacíky do mé nové hračky – dřevozplynujícího dřívkáče a opekli si v hrnci maso a poseděli u dřívkáče.

 

Tohle je to, co z krátké projížďky dělá microadventure a kvůli čemu se na ty kopce štracháme. Někde dole pod námi byl velkolom čertovy schody a vesnice s poštěkávajícími psy a město bylo nekonečně daleko. Bohužel nebyl skoro žádný výhled, protože panovalo pošmourné počasí a viditelnost byla mizerná.

 

Ráno nás potěšilo lepším výhledem i když předpovězené slunce se zatím nekonalo. Další várka klacíků nám uvařila čaj a poridge (vločkovou kaši v našem případě s jablky) a po zabalení jsme vyrazili. Teď už po cestě a normálně na koloběžkách.

Opustili jsme prostory bývalé těžby na Kotýzu a po silnici vyrazili kolem vstupu do Koněpruských jeskyní směrem na Radoves a Podbrdy. Někde kolem Podbrd začalo jemně mrholit.

Nastoupali jsme na hřeben lehce za bývalou základnou a po hřebeni přes obvyklá občerstvovací místa (Hospodu Čunčí huba a stánek na Skalce nad Mníškem pod Brdy) dojeli do Černolic a po cyklostezce ze Všenor do Prahy. Odpoledne dokonce vykouklo slunce a bylo zase fajn.

K technice:

Cestou domů k autu jsem se zastavil u Žabáka a zvážili jsme mojí koloběžku. Čekalo mě velké překvapení, protože moje naložené Mibo Gt bylo sice těžší než Tomovo speciální expediční Morče, ale o pouhá dvě kila. Která ovšem při vzájemném zkoušení strojů byla v rukou cítít jako rozdíl násobný. Důvod se našel rychle, absolvoval jsem tento výlet s nosičem pivoťákem, dvojicí velkých Ortliebů BackRoller Classic a řídítkovou brašnou Carradice Nelson.

Tahle kombinace umísťuje náklad příliš daleko od osy kola a příliš vysoko, celé to „tahá“ za ruce a při lezení do kopce se velmi obtížně tlačí.

Morče naložené pomocí nosiče Tubus Tara dvojice malých Ortliebů SportRoller City a řídítkové Otrlieb Ultimate Plus a řídítkové bikepackingové Ortlieb HandleBar Pack umísťuje náklad rovnoměrně kolem přední vidlice a nízko. Výsledek je silově neutrální řízení a daleko lépe umístěné těžiště. Koloběžka při zvednutí za řídítka působí daleko lehčeji přestože váží velice podobně (měli jsme myslím 26kg já a 24 Tom).

Pivoťák není dobré řešení pro velké brašny. Jsou těžší než výrobcem udávaný limit a nemají skoro žádnou boční oporu. Ovšem lze s touhle kombinací odjet i větší výlet či výpravu. Je třeba dobře seřídit háky brašen (spodní jde přímo kolem vidlice) aby se brašny při nechtěném pohybu neposunuly tak, že brnkají o dráty výpletu.

Pro mě tahle zkušenost po vyzkoušení rozdílu mezi mojí sestavou a Tomovou byla poslední kapkou a posledním výletem bez pořádného nosiče (Tary).