Slovníček vybraných kolobkopackingových termínů

Brdy

oblíbené rejdiště Líných Nutrií. V podstatě taková Šumava, co je z Prahy jen hodinu daleko.

Blandine start

zahájení dne zabalením všeho hned po probuzení. Snídaně se odkládá až po ujetí několika km, kvůli zahřátí účastníků. Tento způsob startu výrazně zvyšuje pohodu při snídani za chladných pošmourných rán. Děkujeme za inspiraci Blandine z FB stránky La Trottineuse (koloběžka francouzsky). Blandine na koloběžce objela Evropu a skvěle fotí. Její web je http://latrottineuse.com/

Dřívkáč

vařič používající jako palivo nasbíraná dřívka viz. Ohýnek ze dvou polínek

Eška

skvělá hospoda v Jincích (a taky skvělá výčepní tamtéž 🙂 ) neplést si s Keška

Fifinka

účastník výletu preferující své pohodlí a teplo natolik, že: a) bere si sebou stan nebo: b) používá teplý zimní spacák. Někdy je termín Fifinka mylně používán pro RádobyÚčastníka. Ten, obvykle varován mylnou předpovědí počasí zůstává doma. Zatímco skutečné Fifinky si vzaly sebou teplý spacák a stan a užívají si krásný výlet.

Gramař

druh cestovatele, který je ochoten zkrátit na půlku kartáček na zuby, aby ušetřil dva gramy. Gramař je neslučitelný s Fifinkou. Mohou spolu jet na společný výlet, ale Gramař nemůže být zároveň Fifinka. Zde hleď na Gramařův kartáček.

Hamaka

závěsnej pelech a ďáblův vynález v jednom. Podrobnosti se dozvíte tady: Hamaka a já

Jince

ideální startovní bod pro Brdské Hřebeny.

Kafe

ranní modla kafaře, který, i kdyby byl bytostný Gramař, si sebou bere mokka konvičku. Aby ani v lese nebyl ochuzen o svůj šálek ranní drogy. Viz také Koloběžkové kafe

Keška

v tom zatím nejedem, to hledej jinde 🙂

Koloběžkové kafe

způsob jak seznámit veřejnost, Fifinky, přítelkyně, manželky a děti s krásami koloběžkování natěžko. Krátký, zpravidla nedělní výlet na koloběžce s cílem v pěkném místě. V cíli výletu se uvaří Kafe. Skoro nutná součást Koloběžkového kafe je Mlýnek. Bez něj je Kafe poloviční zážitek 🙂

KolobkoPacking

způsob cestování na koloběžce natěžko. Nepoužívají se při něm veliké brašny a klasické nosiče, ale speciální, lehčí, jednodušší, ale taky menší brašny montované přímo na řídítka a na přední vidlici. Koloběžka je pak lehčí, náklad je rovnoměrněji rozložen a lépe se s ní cestuje. Jak se vám vejde turistická výbava do kolobkopackingových brašen? Nevejde se, musíte se stát Gramařem a notně svou výbavu zredukovat 🙂

Kroska

koloběžka opatřená širokými plášti se špunty – nutná výbava na sníh a břečku. Obvykle mívá i lehce vyšší světlou výšku. Tam, kde se Silniční koloběžka prořezává sakra hluboko a fakt nejede, Kroska vás proveze. Ideální Kroska má kotoučové brzdy, které, narozdíl od Véček, zamrzají a ztrácejí účinnost daleko později, nebo vůbec.

Líné Nutrie

význam tohoto termínu nelze zcela přesně převést do slov. Pro pochopení Líných Nutrií je třeba se nějaké jejich akce zúčastnit. Spolek Líných Nutrií je volné sdružení, přátelské a otevřené. Zakladatelem je Tom Possum. Líná Nutrie par excelence.

Lízátko

přední blatník používaný na horských kolech. Koloběžka vybavená celkovým velkým předním blatníkem je možná praktická, ale koloběžka s Lízátkem vypadá mnohem lépe a funguje podobně.

Mamlasit

Valašský – valašský výraz pro činnost, která je namáhavá a pro okolí prapodivná. “Paní, proč se mamlasíte tadyma, když támhle kolem vede cesta?” Souvisí s Paraviatika

Mibo

tradiční výrobce koloběžek z Rožnova produkující koloběžku GT neboli Gran Turismo. Stroj pro Kolobkopacking snad přímo stvořený.

Microadventure

malé dobrodružství. Cestování snadno dostupné a přesto velice zábavné. Zde více čtení na téma MicroAdventure.

Mirošov

tradiční startovní bod Líných nutrií pro druhou část Brd. Neptej se proč :-).

Mlýnek

těžko uvěřitelná součást výbavy gramaře. Pravověrnému kafaři káva mletá doma nebo nedej bůh v továrně, chutná daleko hůř, než zcela čerstvě namletá na vrcholu kopce.

Morče

koloběžka značky Morxes. Ideální kolobkopackingový stroj tohoto výrobce je koloběžka Morxes Vendeta Sport.

Mrcasník

viz Šramotil. Zde odvozeno od staročeského podstatného jména Mrcas neboli kořen a slovesa Mrcasit, neboli zapouštět kořeny.

Na bejka

sjezdový postoj používaný závodníky na Kickbike koloběžkách. Vypadá to tak, že odrazová noha se staví na nárt stojné nohy a koleno se schovává za trubky rámu pro eliminaci čelního aerodynamického odporu. Tento postoj se používá také proto, že na Kickbike s krátkým stupátkem se obě nohy najednou jinak nevejdou :-). Líné Nutrie, používající MibaMorčata vybavená delšími stupátky jezdí Na bejka za deště. Jde o nejsušší variantu postoje, eliminující nejen aerodynamický odpor, ale hlavně zásah vodou, rozstřikovanou předním kolem.

Ohýnek ze dvou polínek

oheň uvnitř Dřívkáče. Provozovaný nikoliv kvůli vaření, ale kvůli zírání do plamene. Často také rozdělaný na místě, kde se rozdělávat oheň fakt nehodí. Je proto je ukryt uvnitř Dřívkáče.

Ortlieb

značka vodotěsných brašen, oblíbená Línými Nutriemi. Za ideální sestavu pro delší cesty s plnou výbavou považujeme sadu Ultimate Plus, Bikepacking HandlebarBag a pár buď menších SportRoller nebo větších BackRoller brašen. Buď v provedení City nebo Classic.

Osamělej jezdec

Magor. Případně nebezpečnej magor, se kterým nechce nikdo mít nic společnýho. Vyznačuje se tím, že je mu všechno jedno. Kudy se jede, kolik se toho ujede, kde se bude spát. Má sníženej práh bolestivosti a zimomřivosti. Jen paraviatika toho nejhrubšího zrna je mu dost dobrá. Tím pádem s ním nikdo nechce jezdit, páč se všichni bojej, že chcípnou. Jeho osudem je, brázdit osamocen tento svět. Ale to je mu vlastně jedno, v klidu to dá sám.

Pa(c)káž

spacák, károška, ponožky, trika, mikiny, trenýrky, větrovka, vaření, ručník plyšáci. Zkrátka všechen váš majeteček, který je potřeba zapakovat do brašen a jiných zavazadel a vzít sebou. Jak to sbalit a vozit se dozvíte tady: Jak to balí a vozí Possum.

Paraviatika

oblíbený sport zakladatele Líných Nutrií Toma. Typicky drápání se svahem po zcela nesjízdné pěšině. Princip spočívá v tom, že bojujete o holý život s koloběžkou na zádech v naprosto nesmyslném terénu, který bývá zhusta zarostlý protivnou vegetací a je obvykle do kopce. Celé je to k vzteku, protože cca 100 metrů vedle obvykle vede souběžně krásná asfaltka, po které by šlo normálně jet. Odtud etymologický původ slova – Para-Viatika – paralelně (para) s cestou (via). Případně z druhé strany kopce vede lanovka, cesta lemovaná růžovými keři a celou dobu slyšíte odněkud vlezlou melodii náklaďáčku, rozvážejícího nanuky Family Frost. Souvisí s Mamlasit.

Pečbuřt

Miluje les, rozdělávání ohýnků a pečení buřtů, slaniny, či jiného masa. Výlet bez téhle kombinace je pro něj nemyslitelný. Oheň rozdělává na všech možných místech, za každého počasí. Obvykle mívá v brašnách nabaleno skvělých uzenin pro půl okresu. Ve skupině ho poznáte snadno. Při průjezdu vesnicemi se na něj sbíhají psi ze všech stran.

Pivoťák

malý koloběžkový nosič na přední vidlici. Je montovaný pod šrouby pivotů V-brzd a podporuje brašnu zavěšenou na řídítkách. Šílenci na Pivoťák věší i velké boční brašny Ortlieb BackRoller. Kupuj tady nosič Pivoťák

Pižmoffka

způsob, kterým se Líná Nutrie tváří do objektivu fotoaparátu. Nedáme pokoj, dokud se nesplní Tomův sen. A s Pižmoffkou se nevyfotí Paris Hilton 🙂 Zde hleď na Pižmoffku

Plachtař

zavilej odpůrce spaní pod stanem. Stan považuje za zlo, který sebou odmítá vláčet. Plachtař bejvá totiž velmi často i gramařem. To že svůj chatrný přístřešek staví třikrát déle než prostý uživatel stanu, a pak mu ještě pod plachtičku teče, ho vůbec netrápí. Jeho útrapy jsou vyváženy dobrým výhledem z pod plachty na okolní svět a pocitem lepšího splynutí s přírodou.

PunkPacking

Způsob naložení koloběžky bez speciálních brašen a nosičů. Pomocí popruhů a gumicuků a libovolného batohu či tašky se vybavení přímo naváže na vhodné části koloběžky. Nejlépe to jde s menšími koloběžkami jako Kostka Hill a Street nebo Mibo Crazy a Express. Malé přední kolo nepřekáží a na řídítkách je spousta místa bez rizika kolize s předním kolem. Tento způsob je velmi levný a velmi náročný. Upevnit vše tak, aby se nic neprodřelo a neuklepalo není jednoduché a dojít si do takto nabastlené brašny třeba pro rukavice není nic příjemného. Zde hleď na Dádu, jak měl naloženou Kostku Hill Dog na Zimních Brdech.

RádobyÚčastník

nadšenec lajkující příspěvky na FB a vyjadřující zájem o událost. Den před časem události se vyděsí nějakou hloupostí a zůstane sedět doma za obrazovkou svého kompjútru. Někdy se zaměňuje s Fifinkou. Od ní se ovšem velmi liší, neboť správná Fifinka sice brblá a bere teplejší výbavu, ale jede.

Silniční koloběžka

nejlepší koloběžka je silniční koloběžka. Protože cestou do terénu musíte přejet spoustu kilometrů po asfaltu a ani v drsném terénu nás nikdy nezklamala. Odpružení zajišťují nohy na kterých stojíte a trakci boty, které máte na nohou. Takže tlusté gumy jsou na koloběžce akorát pro zlost a nejlepší koloběžka je silniční. Nejsme sami, kdo si to myslí, viz článek Honzy Vláška Jakou pořídit koloběžku? No přece tu silniční!. Výjimkou z pravidla je sníh, tam je přeci jen o fous lepší Kroska.

Solární jezdec

koloběžkář, který zásadně nejezdí v zimě, dešti a ošklivém počasí. Trpělivě čeká na ideální podmínky, které si pak s radostí užívá. Na rozdíl od Vopršálka na svou dobu čeká v tichosti a nekazí radostné vyhlídky ostatním.

Stan

Gramaři opovrhovaná součást výbavy, kterou si sebou berou Fifinky.

Šramotil

nejpomalejší člen výpravy. Obvykle v okamžiku, kdy ostatní už mají sbaleno, Šramotil odchází na záchod. A poté, co si už konečně sbalil, tak začne ve sbalených brašnách hledat chybějící ponožku, rukavici nebo klíč na dotažení životně důležitého šroubku. Šramotilův majstrštyk je údržba stroje. Tu zásadně nedělá doma v dílně, ale až na startu. Nejlépe za mrazivého nebo deštivého rána a proklínán zbytkem výpravy. Pozitivním prvkem Šramotila je, že zbytek výpravy hřeje vědomí jak jsou skvělí, protože jim by se „tohle“ stát nikdy nemohlo. Synonymem Šramotila je také Mrcasník.

Tara

Tubus Tara. Nejlepší nosič na koloběžku, umísťuje brašny do boku a dolů, takže neovlivní řízení, netahá za ruce. Kupuj tady: Tubus Tara

Trotinéza

fotografie, na které je zachycena koloběžka a koloběžkář(ka). Ovšem koloběžkář(ka) je ve vzduchu. Pořizování Trotinéz je časově náročná kratochvíle. Je třeba, aby všichni portrétovaní byli ve vzduchu zároveň a zaostření a to celé v okamžiku cvaknutí samospouště. Poprvé jsme tuhle fotku viděli u Blandine na její FB stránce La Trottineuse – odtud název. Zde hleď na nepříliš povedenou ukázku Trotinézy.

Vopršálek

zvláštní druh člověka, kterého nejspíš vyhodili ze školy pro meteorology. Vyznačuje se především tím, že při plánování výletu, který bude až za měsíc, už teď dopředu přesně ví, že bude pršet. Narozdíl od Solárního jezdce si to nenechává pro sebe a svými fanatickými předpověďmi srážek trvale podrývá morálku ostatních členů výpravy. Při sebemeším riziku deště se okamžitě přidává do řad RádobyÚčastníků.